Smith, Adam (1723-1790). Britský morální filosof a politický ekonom. Narodil se ve skotském Kirkcaldy jako jediný potomek státního úředníka. Po ukončení místní měšťanky a absolutoriu university v Glasgow (1737-40), kde byl nejvíc ovlivněn Francisem Hutchesonem, strávil šest let v Balliol College v Oxfordu, poté se vrátil do Skotska. Úspěch Smithových veřejných přednášek o rétorice a krásné literatuře v Edinburghu vedl v roce 1750 k jeho jmenování profesorem logiky na universitě v Glasgow.
O dva roky později přešel na obor morální filosofie, kterému zůstal věrný až do své rezignace v roce 1764. Smithovo učení o etice, právní vědě a politice se stalo rámcem obou l jeho hlavních děl, Teorie morálních citu (Theory of Moral Sentiments, 1759) a Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (An Inquiry into the Natura and Causes of the Wealth of Nations, 1776). Smith odešel z Glasgowa, aby se stal soukromým učitelem vévody z Buccleuchu, což mu umožnilo navštívit Francii a Ženevu a seznámit se s francouzskými ekonomy a filosofy. Na těchto cestách také začal pracovat na díle, které o dvanáct let později vyšlo pod názvem Bohatství národů. Po vydání tohoto díla byl jmenován celním komisařem v Edinburghu. V tomto postavení dodával ekonomické rozbory státníkům jako Pitt, North a Shelburne.
I když se Smith později proslavil jako zakladatel školy KLASICKÉ POLITICKÉ EKONOMIE, do níž patří Malthus, Ricardo, J. S. MlLL a MARX, byl především morální filosof, jehož názory na etiku a právní vědu jsou pro pochopení jeho politického a ekonomického myšlení podstatné. Smithův slavný "systém přirozené svobody a dokonalé spravedlnosti", popsaný v díle Bohatství národů, slouží současně jako vysvětlující i normativní model lidského jednání v ekonomické oblasti. Snaží se ukázat, že nespoutané sledování osobních zájmů v konkurenčních podmínkách může (a mělo by mít možnost) vytvořit harmonický řád, v němž výhody ekonomického růstu a efektivnosti, zejména ve formě rostoucích mezd, klesajících cen a zisků, budou rozšířeny na co největší část společnosti. Zvyšování bohatství je považováno za nezamýšlený následek krátkozrakého chování směřujícího zejména k uspokojování soukromých potřeb a motivovaného přáním zlepšit své osobní podmínky a společenské postavení. Tento růst je důsledkem rozšiřování trhu, vyšší produktivity jako následku dělby práce a akumulace kapitálu, vznikající z šetrnosti jednotlivců za podmínek politické jistoty. Bohatství národů proto obsahuje podrobnou obhajobu svobodného obchodu a konkurenčních trhů založenou na národních a kosmopolitních argumentech, podepřenou ostrým útokem na merkantilistické omezení a monopolní privilegia poskytovaná státem (viz MERKANTlLlSMUS). Na rozdíl od pozdějších a extrémnějších versí individualismu typu laissez-faire věnoval Smith pozornost jak ústavním předpokladům požadovaným k dosažení společensky prospěšného výsledku, tak vnitřním vztahům vytvářeným samotnou hospodářskou činností. Oproti moderní ekonomii nepoužíval předpoklad racionálního ekonomického člověka a zabýval se stejně tak vedlejšími politickými a morálními produkty hospodářské činnosti v moderních obchodních společnostech jako materiálními výhodami samými. Ve vztahu k nim pak musí být jeho postoj považován za výrazně skeptický a asketický.
Smithův příspěvek ke společenskému a politickému myšlení lze nejlépe pochopit jako originální variace na témata skotské morální filosofie, poprvé vyslovené Hutchesonem, a jako systematičtější rozpracování myšlenek přirozené právní vědy a politiky, které lze najít v díle jeho blízkého přítele Davida HUMA (viz také SKOTSKÉ OSVÍCENSTVÍ). Společně s Humem přijal Smith newtonovský či naturaIistický přístup k morálce a politice, který znamenal odmítnutí SPOLEČENSKÉ SMLOUVY jako výkladu původu vlády. Místo takových racionalistických konstrukcí kladl důraz na POLITICKÝ ZÁVAZEK jako na výsledek psychologických dispozic fungujících ve všech společnostech, zejména navyklou úctu k existující moci a smysl pro společenskou užitečnost.
Politická poslušnost je tak podle něj spojena se sociologickým jevem známým jako rozdíl v postavení a podřízena převládajícímu "názorovému" klimatu, ať už vyjádřeného zastupitelskými institucemi, či nikoli.
V protikladu k individualističtějším výkladům společnosti a vlády vytvořil Smith ve své Teorii morálních citů pojem "sympatie" jako vysvětlení naší schopnosti hledat a dosahovat souhlasu spoluobčanů, a tvořit objektivní morální normy a pravidla spravednosti jako vnitřní a vnější vodítka chování. Tento důraz na společensky nabyté zvyklosti uplatňované prostřednictvím zvyků a institucí, které se liší podle místa a času, je také vyjádřen ve Smithově objevném výkladu zákona a vlády jako historických jevů, jež vznikly v procesu, který lze rozdělit na progresivní sled čtyř etap odpovídajících určitému způsobu existence: lovu, pastevectví, zemědělství a obchodu. Poslední z těchto etap, popisovaná střídavě jako obchodní nebo OBČANSKÁ SPOLEČNOST, je forma, která vznikla v moderní Evropě jako následek tiché revoluce, jež rozdrobila feudální instituce. Výklad této revoluce je vyložen v třetí knize Bohatství národů; jednotícím prvkem celého díla je povaha obchodní společnosti a jejích následků pro svobodu.
Smithovo pojetí svobody je stejně jako u Huma převážně právní. Soustřeďuje se na zajištění osobních a majetkových práv vládou zákona a SPRAVEDLNOST definuje jako neporušování práv jiných. Spíše než positivní zahrnuje přesná negativní pravidla komutativní spravedlnosti, nicméně hůře kodifikovatelné, a proto nesnadno vnutitelné morální kódy, na nichž je založena distributivní spravedlnost. Žádná společenská existence není bez takových negativních pravidel možná, ale tato potřeba se stává naléhavější s rozvojem majetkových nerovností a nárůstem počtu a komplexnosti možných porušení práv druhých. Osobní svoboda v moderním smyslu je proto produktem samého procesu civilizace a závisí na schopnosti silné centralizované vlády účinně a nezaujatě uplatňovat zákony.
Spravedlnost společně s obranou říše je jednou ze základních povinností vládce. Je zřejmé, že Smith věřil, že legislativa stejně jako soudní zásahy jsou nutné ke správnému plnění této povinnosti. Často zmiňoval nespravedlnost, útlak a ekonomickou neúčelnost, když kritizoval pokusy vlád regulovat ekonomiku, zejména když spočívaly v poskytování zvláštních privilegií určitým vrstvám nebo společenským skupinám. Domníval se, že nejběžnější odklon od principu přirozené spravedlnosti v moderních státech lze připsat tlakům na vládu ze strany skupinových zájmů, zejména zájmů spojených s výrobou a obchodem. Tyto skupiny by se podle Smithe také neměly účastnit legislativních procesů, v nichž by měl převládnout zájem o veřejné blaho.
Smith se také domníval, že vláda má důležité povinnosti v oblasti vzdělání a zajišťové\ní veřejných činností, jež nelze ponechat na soukromé inciativě. Proto pokládal za zvlášť důležité státní vzdělání, které by vyvážilo účinky dělby práce, jež narušuje duševní, morální, společenské a politické schopnosti obyvatelstva. Smith proto očekával, že s bohatstvím porostou i povinnosti, a tedy i velikost vlády, a snažil se vymyslet prostředky k zabezpečení základních funkcí bez zbytečného daňového zatížení a nárůstu "neproduktivní" činnosti. Odtud jeho zájem o mimotržní instituce, které měly tohoto cíle dosáhnout metodami stimulace výkonu. Smithův zájem o systém institucí, které by učinily přítrž škodlivým náklonnostem a zapojily lidskou energii do služeb veřejného blaha, vycházel z realistického pojetí lidské přirozenosti, které zdůrazňovalo lidskou marnivost, sobectví a chuť ovládat ostatní. To jeho politickým názorům propůjčuje neidealistickou, hluboce antiutopickou tvářnost, kterou nejlépe shrnuje Teorie morálních citů. a v ní obsažená kritika "systematizujídho člověka", který se snaží uskutečnit ideální vládu bez ohledu na motivy a zájmy těch jednotlivců a vrstev, které tvoří a podpírají občanskou společnost. Sféra státu a občanské společnosti se vzájemně ovlivňují. Zna""lost "umění zákonodárce" je užitečná pro oživení veřejného ducha a podporu státníků proti pouhým politikům; právní a jiné systémy by však měly být spolehlivou kontrolou protispolečenského chování a zajištěním souladu soukromého a veřejného zájmu.
Smith nečekal, že jeho systém přirozené svobody bude uskutečněn jako celek, a nikdy si nečinil nárok na velké předpovědi do budoucnosti. Přesto byl kritizován buď za l svou obhajobu, nebo naopak nedocenění řady aspektů pozdějších, průmyslovějších fází kapitalismu, zejména techniky a vývoje továrního způsobu výroby se všemi jeho zjevnými důsledky, nerovností a vykořisťováním. Oprávněněji může být kritizován za přílišnou víru v samoregulující vlastnosti konkurenčních trhů. Někdy se také uvádí, že Smith je odpovědný za to, že se politická debata obrátila ekonomickým a sociologickým směrem, a tedy od důležitých otázek morálky v klasické politické rozpravě. Toto obvinění navazuje na obecnější útok na jeho neidealistický, naturalistický postoj. Smithovo politické myšlení lze také kritizovat za přílišné lpění na "názoru" a podřízenosti v rámci mnohavrstevné společnosti jako na předpokladu stability a legitimnosti vlády. Jinými slovy, trvalost jeho politické představy je zpochybňována právě těmi společenskými silami, které považoval za vítané produkty ekonomického pokroku. Právě ekonomický pokrok vytvořil situaci, v níž se už politická poslušnost a společenská hierarchie navzájem neposilují.
Rozdíl positivní / normativní není zcela vhodný prostředek pro pochopení Smithova postoje, neboť - podobně jako u jiných myslitelů tradice přirozeného práva - termínu "přirozený" používal tak mnohoznačně, že mu to dovolilo pohybovat se volně mezi tím, co normálně je za skutečných podmínek, a tím, co by mělo být za podmínek ideálních. Smithovy ideály svobody a spravedlnosti - i když dostatečně reálné - jsou tak doprovázeny snahou vysvětlit, proč jsou lidské záležitosti v tom stavu, v jakém jsou. Pokus o kombinaci přístupu sociologa a morálru11O politika by mohl být hlavním zdrojem zájmu budoucích generací o Smithovo dílo. DNW

odkazy
Smith, A.: The Glasgow Edition oj the Works and Correspondence (!rAdam Smith, ed. R.H. Campbell a A.S. Skinner. Oxford: Clarendon Press, 1976-.
literatura
Raphael. D.D.: Adam Smith. Oxford: Oxford University Press, 1985.
Skinner, A.: A System oj Social Science. Oxford: Clarendon Press, 1979.
Winch, D.: Adam Smith's Politics. Cambridge: Cambridge,University Press, 1978.